• Kontakty na pracovníkov Mestského úradu
  • Elektronické služby
  • eGovernment
  • GIS Pezinok
  • Verejné obstarávanie
  • Odchyt psov
  • Ponuka práce

Cyklomaratón 2017 (1) - 8. deň

Hubertus
Pension se nachází v příjemném rodinném prostředí u řeky Ohře 3 km od centra Karlových Varů.

Nová Role
Prvopočátky osídlení Novorolska spadají do údobí příchodu prvních Slovanů, kteří sem pronikli proti toku Ohře. Byl to kmen Sedlčanů. Nejprve osídlili nejúrodnější části Poohří a později osídlovali postupně povodí přítoků Ohře a tedy i říčku Rolavu. Hlavní obživou Sedlčanů bylo zemědělství a jejich kmenovým hradištěm byl Sedlec.
Sedlec a později založená ves Nová Role byly ryze slovanského původu, na rozdíl např. od Nejdku a výše položených obcí, které byly založeny později, tj. ve 14. století. Jejich prvními osídlenci se stali především Němci a jejich kolonizaci podporoval vždy současný český panovník.
Krajina v povodí Rolavy se vyznačovala souvislými hlubokými lesy, střídající se místy s močály a bahnisky. Obyvatelé, kteří osídlili horní tok Rolavy a vyšší polohy Krušných hor, objevili zde naleziště cínu, stříbra a železné rudy.
Dochovanou památkou z doby prvního osídlení Nové Role z poloviny 13. století jsou zbytky kamenného zdiva původní stavby kostelíka, resp. kaple z let 1240-1255. Historické prameny neuvádějí, kdo dal kostelík postavit. Víme jen, že r. 1278 kostelík převzal řád křížovníků s červenou hvězdou a koncem 13. století příslušel k faře v Sedleci. Ovšem první písemný záznam o existenci obce Nová Role je až z r. 1293 za vlády krále Václava II. Od tohoto letopočtu se také uvádí rok založení obce.

Nejdek
Nejdek je jedním z nejstarších hornických měst v Krušných horách a jako většina krušnohorských měst vděčí i Nejdek za svůj vznik výskytu cínových rud a důlní činnosti. Město bylo založeno kolem roku 1250 jako hornická osada při rýžování cínu. Nejstarší písemná zmínka o Nejdku pochází z roku 1340.
 Leží v jednom z nejkrásnějších koutů Krušných hor, v údolí řeky Rolavy, v nadmořské výšce 550 - 650 metrů. Od západu, severu a východu je chráněno zalesněnými hřebeny Krušných hor.

Horní Blatná
První osadníci přišli do zdejšího kraje pravděpodobně v době kolem konce 12. století. Ve 14. století pak nastala druhá osidlovací vlna, která vyvrcholila až koncem století šestnáctého. Právě v 16. století vzniká celá řada zdejších obcí, např. Jáchymov či Boží Dar. Osidlování tohoto území bylo úzce spjato s těžbou cínu a důlní činností, jejichž počátky se zde datují do konce 15. století.

Sama Horní Blatná byla založena roku 1532, kdy sasský kurfiřt Jan Bedřich koupil toto území od pánů z Tetova a podal příkaz k vyměření a založení nového horního města Blatná. Obec tedy nevznikla samovolně, ale čistě účelově, díky tomu také známe přesné datum jejího vzniku, což u obcí není příliš obvyklé.  Dnes je Horní Blatná jediným v Západočeském kraji celistvě zachovaným renesančním městem. Žije spokojeným a poklidným životem, jeho vývoj z posledních let mu pak dává tušit světlou budoucnost.  

Potučky
Oblast kolem obce kolísala v 15. a 16. století mezi Čechami a Saskem. Do r. 1459 ji držel král Jiří z Poděbrad, poté se však od České koruny odtrhla a přešla do rukou saských kurfiřtů. Místní krajinu tak začali osidlovat horníci z blízkého Saska. Podle pražské dohody ze 14. října 1546 však tuto oblast získal Ferdinand I. Habsburský a stala se tak opět součástí Českého království. Po bitvě na Bílé hoře (1620) Habsburkové přistoupili k tvrdé rekatolizaci a protestanty vysídlili. Část vystěhovalců se však usadila podél jednoho ze zdejších potoků, v místech dnešních Potůčků. Od poloviny 16. století se začíná rozvíjet důlní činnost, vznikají nové doly, tavírny a úpravny rud. V okolí se těží především cín, stříbro a železná ruda. V místě dnešní obce vznikají roku 1570 mlýn na kobalt a výrobna modré kobaltové barvy na keramiku a sklo. Přesto stále zůstává beze jména. Za datum vzniku dnešních Potůčků lze považovat rok 1654, kdy se začínají množit další domky horníků a tavičů podél Černého a Hraničního potoka. Sídliště však stále zůstává bez názvu. Teprve od roku 1723 pojmenoval kronikář Engeeschal ze saského Johanngeorgenstadtu tuto obec Breitenbach. Okolo r. 1850 žilo na území obce kolem 1 100 obyvatel, v r. 1890 dokonce o 300 více. Velkým přínosem pro obec s rozvíjejícím se průmyslem byla stavba železnice z Karlových Varů, zprovozněná roku 1899. V roce 1911 je dokončena stavba kostela, na kterou navazuje rozsáhlá výstavba v následujících letech. Roku 1948 je obec přejmenována na Potůčky.

Božídarské rašeliniště
Božídarské rašeliniště Naučná stezka Božídarské rašeliniště vede částí Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště, které bylo dle Ramsarské úmluvy vyhlášeno mezinárodně významným mokřadem. 3,2 km

Boží Dar
Boží Dar je svojí nadmořskou výškou 1028 m n.m. nejvýše položeným městečkem ve střední Evropě. Jméno obce Boží Dar je údajně odvozeno od výroku saského kurfiřta Johanna Friedricha, který když mu byla k odpočinku nabídnuta sedačka z jednoho kusu stříbra pronesl: "Dieses edle Metall, das ist euer Brot, das ist eine Gabe Gottes" („Tento ušlechtilý kov, je váš chléb, to je dar boží"). Tomu ovšem předcházela dlouhá historie. Na počátku 16. století pokrýval okolí Božího Daru hustý vysokohorský prales. Za věrnou oddanost a podporu Císařství římského, daroval římský císař Fridrich II. českému králi Přemyslu Otakarovi I. půdu v okolí Božího Daru. Od té doby je toto území pokládáno za české léno. V roce 1424 toto území získali čeští páni z Tetova. Po smrti Jiřího Viléma z Tetova se okolí Božího Daru stalo majetkem Jiřího z Poděbrad. A to až do roku 1459, kdy ho jeho dcera přinesla jako svatební dar saskému kurfiřtovi Albrechtovi. Boží Dar se tak včlenil do saského území, ale přesné vytyčení hranice mezi českým státem a saským kurfiřstvím bylo spíše symbolické, protože božídarské teritorium bylo všeobecně pokládáno za chudý kraj, kde se nevyplácela ani těžba dřeva.

Pomník Antona Günthera, lidového básníka a písničkáře, byl odhalen v roce 1936 na počest jeho šedesátých narozenin. Důležitým zdrojem inspirace jeho tvorby byla krása přírody, jeho rodina a nelehký život v drsných podmínkách Krušných hor.


Kostel sv. Anny Boží Dar  V roce 1593 byl na místě starého chátrajícího dřevěného kostela postaven kostel nový a v roce 1605–1607 mu přibyla ještě věž. Roku 1771 byl ale zbořen a podle luteránského vzoru postaven nový barokní kostel ve farní zahradě.


Jáchymov
Prvá písomná zmienka o obci je z roku 1510. Mesto vzápätí zažilo obrovský vzostup, keď v ňom Šlikovci zahájili ťažbu striebra.[2] V roku 1534 stálo v Jáchymově okolo 1200 domov a bývalo okolo 18000 obyvateľov. Neskôr po vyčerpaní hlavných zásob striebra došlo k úpadku mesta, takže v roku 1601 v Jáchymove stálo menej ako 500 domov ... V blízkosti Jáchymova sú bývalé bane na uránovú rudu (obsahujúci uraninit - Mariánská, Eduard, …), ťažba v nich prebiehala v rokoch 1939 až 1962 a v tej dobe sa vyťažilo približne 8000 ton uránu. Počas komunizmu boli pri týchto baniach zriadené koncentračné a pracovné tábory. Ich väzni, najmä politickí, slúžili v baniach ako lacná pracovná sila. Napriek rozvoju ťažby v tej dobe mesto skôr upadalo ...


Ostrov
Počátky osídlení jsou spojovány s kolonizací německých kolonistů z Frank a Bavor a s klášterem řádu cisterciáků z Oseka.
Založení osady je připisováno Slávkovi z rodu Hrabišiců, o čemž svědčí i původní slovanský název Zlawcowerde (Slávkův Ostrov, později poněmčený na Schlackenwerth[2]. Název Ostrov vyplývá z polohy mezi vodotečemi Bystřicí a Veseřicí. Nejstaršími dochovanými stavebními památkami jsou hřbitovní kostel svatého Jakuba Většího, pozdně románská stavba z let 1224–1226, jež dokládá osídlení počátkem 13. století; a základové zdivo hradu v suterénu a přízemí dnešního zámku...
Ostrovský zámek je poměrně rozsáhlý komplex budov, jehož základem byl gotický hrad obdélného půdorysu s nárožními věžemi ze 60.let 13.století[8]. Druhá etapa dostavby se datuje do období vlády Lucemburků. Na přelomu 15. a 16. století je nechal přestavět na renesanční zámek – rodovou rezidenci ostrovské větve hrabat Šliků – pravděpodobně Kašpar Šlik. Ve třicátých a čtyřicátých letech 17. století byl zámek upraven a rozšířen Juliem Jindřichem, vévodou Sasko-Lauenburským. V letech 1685–1690 nechal Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský před původním šlikovským zámkem přistavět zámek nový – tzv. Lauenburský. Na výstavbě zámku se podíleli významní stavitelé Abrahám Leuthner, Kryštof Dientzenhofer a Giulio Broggio. Po požáru roku 1691 byl šlikovský zámek upraven jako vedlejší zámecké křídlo. Současná podoba zámeckého areálu je výsledkem úprav a přestaveb, prováděných velkovévody toskánskými v průběhu 19. a 20.
století. Znak císařského orla v kartuši, umístěný ve frontonu hlavního vstupu, pochází z doby, kdy majiteli byli velkovévodové Toskánští. Vstupní portál dokončený roku 1690 je dílem ostrovského sochaře Martina Möckela.
Zámecký park - Po roce 1625 založil zámeckou zahradu tehdejší majitel ostrovského panství, Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský. V její úpravě se prolínaly prvky renesančních, nanýristických a raně barokních italských zahrad s hojným využitím vodního živlu v podobě vodotrysků a vodních ploch s bohatou sochařskou výzdobou. V letech 1665–1689, za panství Julia Františka, vévody Sasko-Lauenburského, pokračovaly práce na úpravách zámecké zahrady již v souladu s barokní koncepcí reprezentativní zámecké zahrady. Třetí etapou v letech 1690–1715, kdy byl majitelem ostrovského panství Ludvík Vilém, markrabě Bádenský,....

Pozvánka k výletu do Ostrova - https://www.youtube.com/watch?v=4jJxujOmRpM